Srneček

Mou zahrádku a dvoreček teď oblíbil si srneček.
V paroží nepobral moc krásy, nízký vidlák, dvouletý asi.
Každý kdo ho viděl Vám poví, že je to srnec odstřelový.
Nevadil by mi, ať si tam chodí, jenže když on potvora škodí.
Manželce spásá kytičky, sežral jí všechny růžičky.
A co je vůbec neúnosné? Ničí i stromky plodonosné.
Ba ani škumpa jedovatá, pro něho nezůstala svatá.
Manželka říká ať ho střelím, já ale váhám Nevím...Nevím.
Myslivec lové v dobré víře, že musel přelstít chytré zvíře.
Zde se však plachost vytrácí, chová se jako koza domácí.
Člověk hned na první pohled vidí, že zvykl si žít v blízkosti lidí.
Kterých se vůbec neleká, už na nás ani nebeká.
A jen s nechutí odskakuje, když mu má žena vyhrožuje.
Že jednou splním její vůli a proženu mu tělem kuli.
Hned za dvorečkem pokud vím jsem na pozemku honebním.
Leží tam totiž pastvina a tam můj revír začíná.
Pánové teď už všechno víte. Střílet či nestřílet? Co poradíte?
,,Říkáš nízký vidlák, asi dvouletý že byl Já bych ho u nás střelil aby neškodil''

Už leží. Už ho nevzkřísím... Budu se řídit pravidlem že pro střelený kus se nepláče. Má místo uprostřed pekáče.!