Strakaté lastury - Raven

Hrom aby bacil do té mé nátury
pořád mě někam žene
na břehu potkal jsem strakaté lastury
obě dvě obydlené

zaklepu na ně, zvědavý - škoda slov
nemohl jsem se dočkat
z té první lastury vykoukl filosof
ve druhé bydlí kočka

myslel jsem, že mě nic nemůže překvapit
neboť jsem léta ženat
nejeden myslitel našel si divný byt
vzpomeňte na Diogena

jenže z té kočky jde na mě trochu strach
i když se ho zahnat snažím
vždyť kočky obvykle nebydlí v lasturách
na placené městské pláži

teď asi čekáte, co ještě povím tu
na vše jste připraveni
nějakou hlubokomyslnou pointu
brilantní rozuzlení

tak kouknu za sebe, jsem já chlap nezdárný
křivé a klikaté stopy
táhnou se od dveří nábřežní kavárny
strašlivě jsem se tam opil

z putyky nemá chlap vyrážet na túry
skládá pak praštěné strofy
já když moc piju, vidím holt lastury
kočky a filosofy