U ČERNÉHO LESA

U černého lesa
tajemný pomník stál.
U lesa prastarého, tam,
kde se každý bál.

V tom lese leží místa,
co lidskou nohu nepoznala.
Kde temná stvoření
staletí přežívala.

V dálce a hluboko
stojí zde starý hrad.
Tam upíři do rakví
den za dnem chodí spát.

U černého lesa,
dřív, než ten pomník stál,
Našel se odvážlivec,
co zašel mnohem dál.

Došel až před hrad,
kde byly dveře
A upíři uvnitř
už týden bez večeře.

Ruku na kliku položil,
bledé bytosti ze spánku probudil.
Raketní víka jsou teď už dokořán,
v tu chvíli odvážlivce přivítal starý pán.

Pozval ho ke stolu,
host jídlem byl obdařen.
Nemohl uvěřit,
že tohle není sen.

Mezitím černá tma
pokryla temný les.
Ale co bude dál?
Vždyť nepůjde v noci přes.

Byla to chladná noc
a venku vítr vál.
Nic netušíc nebojsa
v klidu a tvrdě spal,
Když jeden z upírů
nad jeho ložem stál.

Najednou rána,
ze spaní probudil se
Předtím než bledý muž
zakousnout pokusil se.

Začal hned utíkat
ze strašného hradu.
Nikdy by nečekal
takovou zradu.

Běžel tak rychle
a už byl u dveří.
Za ním ti upíři,
co chtěli ho k večeři.

Zabouchnul za sebou,
utíkal ven.
Jenže v tom spěchu
zakopl o kámen.

Tak už se začal, nebojsa,
začal se bát,
Když nestvůry doběhly
krev jeho sát.

Vesničany pomník
byl mu postaven.
Na prázdném místě,
kde vyjde se z lesa ven.

U černého lesa,
tam, kde se každý bál.
U lesa prastarého
a Drákula se smál.