VESELE JEN VESELE ZE SELSKÉHO VENKOVA

Co se to jen stalo,
prase kozu potrkalo?
Ale kdeže paní mámo,
koza potrkala prase.
Ale co to plácám,
toho mýho od práce.

Vepřík nedostal nažrat,
a v zuřivosti rozbil chlívek.
Kdo pak utekl byl rád,
ani z kozího chlívku žádný mek.

Co se to tam jenom stalo,
že by prase kozu potrkalo?
Ale kdepak, to by bylo málo,
koza toho mýho učila rogalo.

Dvorek se tak vyprázdnil,
a prase běhá v zahradě.
Tam naběhalo kolik mil,
v té oplocené ohradě.

A honí se tam s kozou,
zatímco ten můj již za plotem.
Že prý na ně půjde s kosou,
celý promočený potem.

Já se jich tak nebála,
a vběhla ne ně s koštětem.
Praseti žrádla hrnec dala,
pro veselí a zábavu dětem.

Koza se pak v klidu pásla,
a ten můj šel spravit chlívek.
Také slepici naděje zhasla,
k čemuž stačil ostrý sek.

Sťala jsem jí hlavu,
ale ta dále běhala po dvorku.
V tom kuriózním stavu,
že by kvůli letnímu horku?

Čili další ródeo,
k veselí děcek.
Volám na ně, nechte teho,
blbnutí a střílení z pecek.