Zachráněn omylem

Vracel se básník nocí z flámu domů
když tu náhle - u sta hromů
vstříc mu kráčí banda Romů.
Přál by si nyní velice
být na druhé straně ulice.
Ten co má díru na baretu
již důrazně žádá cigaretu.
Druhý mu nakopl holeň
a chtěl k tomu ještě oheň.
Houkli na třetího šmudlu,
ten už tahal z kapsy kudlu.
Atmosféra houstne, kruh se úží,
básník chce vyváznout se zdravou kůží.
Už se to vydržet nedá,
do kalhot žene se kaše hnědá.

Však náhle dusné ticho rozhání
sirény řízné houkání
a úlevu přináší oběti v tvář
modravých majáků líbezná zář.
Cikáni - kam se poděli?
Rázem jsou všichni v prdeli.
Kdyby to ale básník tušil
kdo na koho dnes boudu ušil.
Bába která z okna zevluje
ráda a často bonzuje.
I zřela jak soused obchodník
odstavil auto na chodník.
Tak muži kteří pomáhají a chrání
spasili básníka na udání.
Dali jen botičku za špatné parkování.