ZATMĚNÍ SLUNCE

Cože, jaképak zatmění slunce,
vždyť na nebi ani mráčku!
A přece, oslabeno bylo prudce,
pro lidskou vzdušnou hračku.

Sedím si tak ve svém bytě,
a slunečním čelím paprskům.
Okno proto zčásti kryté,
a provádím svůj denní průzkum.

Náhlé potemnění ale,...co to?,
slunce jakoby pohaslo.
Udiven jdu k oknu proto,
kde moje oko žaslo.

Slunce se opět rozsvítilo,
a já oslněn hledám příčinu.
Čípak jen je toto dílo,
koho přistihnu tu při činu?

Co myslíte, že to bylo,
co způsobilo zatmění?
A do paměti se mi vrylo,
jež i vesmírné dění mění?

To balón si plul oblohou,
jenž překryl kotouč slunce.
Plujicí si cestou dlouhou,
v koši vidět i pilotovy ruce.

Mával mi také na pozdrav,
neboť letěl velmi blízko.
Povznesen nad lidský mrav,
rovněž i dosti nízko.

Pak pomalu a tiše odplul,
ve svém zavěšeném koši.
Ten, jenž oslabil hvězdu napůl...
...tak po větru dál tu zprávu pošli.