1.Máj

V zajetí lásky trhám sedmikrásky,
každé tvé slovo vyvažuji zlatem,
abych se uchránila před květnovým mrazem.

Když přichází Máj,
myslím na tebe,
jaké by to bylo,
kdyby jsi žil dál.

Když přichází podzim,
pozoruji stromy,
hledám tě mezi skleněnými domy
ale vždy tě najdu,
jak odpočíváš mezi hroby.

Když přichází Máj,
přeju si, aby jsi žil dál,
aby jsi byl věčný,
protože ty jediný jsi mě měl rád.

Nechtěj po mně,
abych věřila v marnost,
protože marná jsem i já.
Uvěřit v marnost,
donutilo by mou duši pochopit,
že život plyne dál,
i když tebe vítr dávno vzal.

Ale já tě pořád vidím.
Když se ohlédnu,
na druhém břehu řeky stojíš,
vídám tě ve snu,
ale to ty ani nevíš.

Dnes ráno jsem se probudila,
procházela jsem se parkem,
viděla stromy, viděla květy
a představovala si,
jak v Máji sněží
a jak je tenhle sníh něžný.

Tolik jsem tě milovala,
ale čas mi tuhle němou lásku vzal
a já vidím, že život plyne vskutku dál.

Jsem někdo jiný,
trpěla jsem,
abych odčinila svou nerozvážnost,
abych se vytrestala za svou prostopášnost.
Ale já už nechci trpět,
proto se téhle části života zříkám.
A proto ty se zřekneš mě.

Spi sladce můj anděli strážný
a přestaň být tak vážný,
život je přeci krásný.

Stačí jen pohlédnout do tváře přítomnosti
a nechat věčnost v minulosti.
Láska je jako strom,
kvete, zelená se, porodí.
a v uschlých pařez se jednou promění.

Jednou uschnu taky,
ale ne o letošním Máji.
Nemohu se celý život ohlížet zpět,
abych viděla náš společný svět.

V černých šatech procházím se bosa,
tmavým parkem bez světel,
přemýšlím, co asi dělá,
a co je ta věc, kterou hledá?

Přemýšlím proč mi tahle živá duše schází,
a proč ticho najednou tak mrazí.
Proč postrádám cizí duši,
když až doteď život prázdný
byl při úplňku zcela krásný.

Proč.............?