Vítr žluté cácorky češe jedna vlna za druhou pluje nad její modrou až zelenou pod nimi plné rty úsměvy vykreslené mušle toužící vydat sladkosti něžně a plaše.
Ě jako střecha elegance evokující hrdost touha magické duše tisíce krásných voňavých květin krok za krokem smyslný tanec těla dráždivě a hravě.
A jako tajemná atlantida v Tobě ambra smyslností láska a naplnění něha a plameny vášně tělo plné horké lávy vesmír hoří tam někde v nás zářivě a pravě.
okamžitá slova při pohledu na Tvou fotku okamžiky a chvíle chvění podobenství tužeb naplnění dalších dnění láska kolemjdoucí zrozená z časů zapomnění navždy a nyní.