Bojím se

Dřív jsem měl pocit,
že pouze padám dolů.
Teď je to jiný,
řekl bych, že padáme spolu.

City se nemění,
pro mě pořád jsi můj anděl.
Jen bych řekl že jsem tíha,
co tě táhne dolů kámen.

A když mi řekneš, že se cítíš,
jako bych se tě chtěl zbavit.
Bylo by pro mě jednodušší,
dojít si zbraň nabít.

Neumím se chovat,
asi vždy jak by jsi si přála.
Jenže víš toho tolik,
jako jedna z mála.

Nedokážu nosit pocit viny,
když se nedopustím chyby.
Život mi nikdy nedal na výběr kdyby
a fakt nesnáším sliby.

Jak jsem se někdy rozhodl, ty víš.
Nikdy bych se nerozhodl jinak!
Jsi proti démonům můj kříž,
já si přijdu jak amoniak.

Snažíš se to snášet,
jenže mě zajímá jak dlouho.
je mi fakt spíš do pláče,
když se hádáme, kdo z koho.

Tolikrát mám pocit,
že se přede mnou jen přetvařuješ.
Není to výčitka,
spíš mě mrzí, že se mi nesvěřuješ.

Bojím se,
že tvé největší trápení jsem já.
V duchu se modlím,
"snad se mi to jenom zdá".

Snad dobře víš,
že v mém životě není žádná jiná.
A pokud ne,
je to moje vina...