Chtít slyše

Chtít slyšet, co znamená pro druhého být.
Být, ale moci říci žít, žít ve snu, když procházím se nocí, tak i ve dne mám noc a cítím ten zvláštní pocit, pocit co koluje ve mně.

Hledat štěstí ve věcech co obklopují mě, padat a přitom snažit se stát přímě, procházet se Plzní být tu cizí jak v Římě, kudy projdu, cítím kouzlo památek, vzpomínám na výlet, narozky, pařbu i na svátek, na zdánlivě bezvýznamné cígo na lavičce, lahev vína u řeky, všude kudy projdu, je stopa po Evičce.

Hledám anděla, vzhlížím k nebesům, vylezu na horu a rozhlížím se všude kolem sebe, za mnou propast a nade mnou jen nebe, ten anděl jsi ty a já hledám tebe.

Hledám anděla a přitom ho mám v kapse, nemám, ale mám, hlídá mě a moje klíče, když je mi nejhůř pevně ho sevřu v ruce, jen jeden klíč neuhlídal, ten od tvého srdce. Hledám ten klíč od mé budoucnosti, klíč osudu co nechává zavřené dveře minulosti. Umí otevřít svět, který je dost dobrý pro oba, to že stále hledám, to není náhoda.

Chtít slyšet hlas co rozechvěje mé já, chtít vidět úsměv co mi život dá, cítit dotek který vynáší do nebe tohle všechno, nejde bez tebe. Milovat a smět milovat, věřit a smět věřit, neublížit a tvé kroky střežit, snít o konci, který je šťastný, toužit po něčem výjimečném spředeném z pramínků vášní, těšit se na výbuch osudu co není fádní. Mnoho dní uteklo, ale život můj je prázdný, potkal jsem štěstí, naučilo mě věřit, odešlo pryč a neřeklo, jak to přežít. Udávalo tempo, tep mého srdce, probouzelo všechny mé smysly, když jsem ho měl v náručí, držel v ruce.

Ona byla, je můj sen, můj svět, mé jediné přání je mít jí zpět. Pamatuji si každou vteřinu, každé setkání našich očí, nevyslovené myšlenky, jak kdyby četla z mojí hlavy a věděla předem, jak každá věta skončí. Vzpomínám na její výjimečnou krásu, každý nádherný detail jejího těla, zářící barvu vlasů, její vůni a kouzlo její duše, co kolem sebe měla, rozzářila celí svět jen svojí přítomností, s ní jsem mohl být sám sebou za všech okolností.

Každý dotek, polibek, zážitek se zaryl do mé duše, každé slovo naděje, co jsem tak moc chtěl slyšet. V duši mám poušť a ne a ne pršet. Pršet láska, pršet cit, začít cítit, začít žít, uhasit žízeň napít se z tvých rtů, poznat realitu ze svých snů, uklidnit se ve tvém objetí. Jak moc tě miluju, snad nemáš ponětí. Jak moc mě chybíš každou vteřinu, ztratit tebe je jak ztratit rodinu.

Doufat, že přijde ten čas. Doufat a věřit v nás, věřit a smět věřit, milovat a smět milovat. Čekat a doufat v návrat. Jestli smím, už bojím se zeptat, když nesmím mluvit, tak musím šeptat, když ani to, tak to zkouším napsat, nemůžu se vzdát a celý život zaspat. Vzdát se tebe= vzdát se všeho. To všechno jsi ty, tvá duše, tvé já, tvé tělo, mé druhé já. Bože dej mi tebe a já budu do konce života vděčný a šťastný, že jsi má.