Dívka..

Smutná opuštěná dívka,
k srdci přiložená dýka,
života chce se vzdát,
už nechce se jí o něm zdát,
toužila po něm strašně moc,
plakala žalem celou noc.

Láska bolí to ví i malé dítě,
proč nemůžeš přijít a říct mi chci tě,
tolik krásných chvil jsme spolu strávili,
a citům krasným tajně bránili.

Stojím sama na ulici,
svět je celej na palici!
Mým tělem chvěje zima,
je to zvláštní klima!
Před hodinou začal padat sníh,
v uších mi zní tajuplný smích!
Na tvář mi spadla sněhová vločka,
přes cestu přeběhla černá kočka!
Smůly už mám stejně dost,
i doma cítím se jako host!

Už několik nocí jen brečí a brečí,
v koutě pokoje s tvojí fotkou klečí!
Přesně tohohle konce se tak hrozně bála,
do dveří písmeno po písmenu jméno tvý vyškrábala!
Všude kam se podívá, vidí jen tebe,
komu si myslíš, že patřilo celý její nebe?!
Otočil si se, odešel a nechal jí tam jen tak stát,
proč?, proč si to udělal?, nepřestává se ptát!
Milovala tě z celýho srdce,
teď zůstali prázdný její ruce!
Oči všude vidí jen tebe, uši slyší jen tvůj hlas,
a ruce chtěli by tě objímat zas a zas!

Sedíš v prázdném tmavém pokoji,
každej další nádech? ... život za to nestojí!
Vyhlédneš ven z okna a vidíš jenom prázdnotu,
přichází konec ... ty šeptáš: "Už je to tu"!
Běžíš smrti do otevřené náruče,
protože tvoje srdce už dávno pro nikoho netluče!
Jdeš ven a brodíš se sněhem!
Nepřítomně kráčíš dál,
jakoby se ti o tomhle všem sen zdál!
Nevnímáš nic, co se děje kolem tebe,
ani sníh, co se snáší jen tak z nebe!
Máš jen vlastní hlavu a v ní svoje myšlenky,
jak tak jdeš tou ulicí, vybavují se ti vzpomínky!
Mysl plnou vzpomínek a smutku,
už nechceš dělat nesmyslnou loutku!