Dokud to nebude znát.....

/není má,ale je plná bolestí,přesně jak to cíitím JÁÁÁ......

Pohárek vína stačí, klidně i doušek malý
aby bylo mi k pláči copak ty hrozny za to stály?

Srdce mi buší až rve se z těla
a na papír tuší píši, co říct bych chtěla.

A slova dusí se v hrdle mém sevřeném
nadechnout nelze se v tom mozku ztemnělém.

Mé rty touhy plné ty Tvé zlíbat by chtěly
a touha se víc a víc hrne až celé se rozechvěly...

A dál pláčou oči mé, až sůl mi zalévá líce
a jen pomyslet na dotyky Tvé a sevřou se mi plíce.

Stůňu láskou k Tobě lásko velkou i pouhou
až nezvyklé v této době jak umírám touhou.

A v očích mám lež a lhát budu dál
říkat „Jen si běž...... vždyť to sis přál...

Slabá a křehká uvnitř sebe
a lež tak lehká: chci být bojácnou vedle Tebe.

A masku stále budu mít a stále Ti lhát
a bojácnou můžu být dokud to nebude znát...