Řetězy zpustlé volně visící na kamenných zdech. Potřeba touhy, jenž brání tvůj dech, tak mělkým a krutým, jak v setkání s osudem. Zoufalí pohled neb v duši klid, jen tělo se brání vrozeným studem. Poslední zbytky důvěry na hrdle, dlaně svírající hebkou kůži. Tělo bez vůle jen odpor sílí, touha po životě kdy osud svůj sdílí. Ňadra dmutá vzpouzející se vzdoru, ústa plna slov,výčitek, a sporu. S posledním dechem vzepření osudu, zde Ti své tělo odevzdat , bez duše mohu.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva