Hra lásky

Na jednu stranu pro tě žiji,
dáváš mi cíl a strop.
Na druhou umírám, řežu si žíly
a tobě kopu hrob.

Byl jsi mým světlem,
teď pomalu sžírá mě tma.
Býval jsi mého života středem,
však pro tebe byla to jen hra.

Když bylo mi nejhůř, ze dna vytáhla mě tvá ruka,
však shodil jsi mě tam zase zpátky,
nechal okusit bolest a ty největší muka.

Nechals mě poznat nebe i peklo,
vytáhls mě ze stínů a ukázal mi světlo.
Ukázals mi co znamená, být tvou jedinou,
pak opustils mě a nechal za zády zlomenou na kolenou.

A když už jsem se pomalu, bez tebe skoro naučila žít,
vrátil jsi se zpátky, uvést v chaos všechen ten ve mě klid.
Našel jsi v mém srdci z ledu, tu nejmenší škvíru,
vstoupil jsi a rozbils ho, zas na milion kusů, dílů.

A tak znovu sbírám ty střepy, slzy padají z tváří k zemi,
znovu jsem na dně a zlomená a nikdo o tom neví.
Já rozhodla se že už nikomu nedovolím, vidět jak jsem vlastně slabá,
avšak nikdy toho nelituji, byla to cena za to, že mohla jsem tě mít ráda.

A ten poslední střep co seberu, do srdce zabodnu já tobě,
dám tak sbohem vší, té co je ve mě zlobě.
Tentokrát odejdu já, tebe krvácejícího za zády,
odejdu s posledními city cos mi nechal, posledními co jako květy nezvadly.

A až na tom místě zemřeš, tak já se budu smát
a ukončím tak hru, tu kterous ty začal hrát.