Jen pro ní

Potkal jsem tě a uviděl,
Opilou zlodějku rumu,
Všem co tě znali jsem záviděl,
Teď v hlavě mi leží slovo ňuňu.

Od té chvíle uplynula dlouhá doba,
Kterou by nevystihl ani mistr joda,
Celý léto toužil jsem po tobě,
Připadal jsem si sám jako na ostrově.

Trosečník co bloudí po lesích,
Však ty jsi anděl co pluje po nebesích,
Anděl po kterém jsem toužil a marně doufal,
Ale naděje jsem neměl, jen jsem zoufal.

Můj ostrov obklopen mořem,
Pokus dostat se z něj byl zmařen,
Sám jsem cestu hledal,
Do dáli hleděl a na zadek usedal.

V dáli pak světlo se zjevilo,
Srdce mi několikrát zabušilo,
Je to ona, moje záchrana,
Snad z nebe na zem seslána.

Anděl vzal na sebe podobu dívky,
Dívky s tou nejkrásnější tváří,
Kvůli které mi oči září,
Září jako by se jí nemohly nabažit
A přestat se na ní dívat
Bez ní těžko mohu přežívat,
Teď je daleko a já slib jí dal,
Za jeho splnění bych se i rval,
Složit básníčku, to nic není!
Snad oči jí nezrudnou při jejím čtení.
Přece jen nejsem básník,
Jen kluk kterému snad promine,
Že kvůli ní blázní.