Kluk z busu část 1

Jak to začalo přemýšlím,
konce různé domýšlím..
Je to škaredé slovo konec,
ale já vím ty jsi borec.

To nemyslím špatně,
jen vzpomínám jak mi bylo krásně.
V autobuse dálkovém první setkání,
začínalo to nevině nastalo i vykání.

Ty si mě pak zcela úplně zkazil,
vzpomínám co si semnou zažil.
Nemyslím to nějak špatně taky,
jen asi bych to chtěla vrátit zpátky.

Vzpomeň na první den,
byl to bohužel pro mě sen.
Že se mi to znovu stane já nevěřila
a až to skončilo já si to asi uvědomila..

Náhodné setkání v autobuse,
usmívali jsme se v jednom kuse.
Ty sis tam chtěl dát svoji tašku,
já měla tehdy úžasnou hlášku.

Má krosna ti tam zavazela,
proto já ji vyslovila.
Kopněte do toho klidně,
ty ses tvářil poklidně.

Pak ses tázal zda není zima na hory,
ve mně začaly vnitřní spory.
Potom nastalo povídání
a mou nohou ťukání.

Hodně nervózní jsem byla,
snažila jsem se abych to skryla.
Ale ono to nějak nešlo,
Vše narychlo se sešlo...

Pak jsme spolu náhodně párkrát cestovali,
nakonec si i svá čísla vyměnili.
Já označila si tě originálně,
I když ty si se na to netvářil vábně.

Kluk z busu si pro mě byl,
že spolu zažijeme tolik chvil,
by mě nikdy nenapadlo,
dokud to ovšem nenastalo...