Konec něčeho silného ...

Někdo se smál,
někdo plakal...
Někdo svých chyb litoval,
někdo začal ...
Já toho dne co jsem poznala jeho nelituji,
asi to bude znít hloupě, já ho miluji ...
Přes ty vzpomínky nedokázal bych žít,
řekl a dneska mě nechal být ....
Nechápu jak mohl usnout,
pak se takhle mile rozhodout ..
Ale je to jeho volba,
i když ta sms byla morda ...
Copak jsi může myslet, že budu šťastná bez něho?
Jak jde žít teď beze vztahu našeho ?
Pro něj to asi tolik neznamenalo,
když takovou sms mi bylo napsano...
Bez něho nejde šťastná býti,
ale život musí dále jíti ...
Za tuhle básničku se omlouvám,
já neveřila něho pomluvám ....
Ani nevěřím,
bože, že já spím ?
Já ho poznala,
tolik hezkého jsem s ním začila ...
Chtěla bych napsat básničku plnou lásky,
ale já už z sebe nevydám ani žádné hlásky...
Nejde pěkně zamilovaně psát,
i kdybych já všem tady chtěla mou lásku k němu znát ....
Ukázat vám ji jak silná láska jde,
teda dokud to ted druhý s vámi nerozejde ...
Já chci psát hezky,
ale v mě jsou teďka také blesky ...
Já ublížení na těle díky nemu přežila,
myšlěnka na něho mě několikrát na životě držela..
Já chci psát dále,
tak ať jsou moje oči stále ...
Já chci ať všichni ví,
že všichni lidé nejsou zlí ...
Že láska existuje,
když se člověk zamiluje ...
Já se zamilovala,
mou lásku mu dála ....
Tak silné pouto já poprve zažila,
tolik jsem s někým po prvé toho tolik prožila..
Chci ať víte vy tady všichni,
jsi téhle básničky všimli ...
I když smutná je,
ale každý máte naděje ...
Že tohle poznáte,
sílu tím jsi do života dodáte ...
I když mě to teďka hodně bolí,
a já vím že ty rány nic nezahojí ....
Ale já budu žít jeho jasným milovaním
a v noci sněním ...
Pokud není osud k vám milý,
naberte někde síly ..
Doufejte, že to co já poznáte,
a potom v naději doufejte ...
Berte z toho hezkého co bylo energii,
doufejte tak já že se k vám vrátí za chvíli ...