Ve stínu temném, plném zátiší
slova má tě utěší,
vidím tě má krásko,
ty moje jediná lásko.
Jsem jako zvíře které odmítáš,
jsem jako poutník životem,
jsem plný touhy slyšet slova tvé
a žít s tebou nekončícím snem.
Ráda však Kráska zvíře nemá
ten jeho neustálí křik,
je celá strachem hustě pokrytá
chce mít jen od něho klid.
A tak zvíře které umírá
nad touhou s Kráskou žít,
a marně její srdce dobývá
tak nepřestává snít.
Jednou však Kráska procitne
a srdce naplní láskou
ke zvířeti na zem poklekne
a pohádka se stane krásnou.
Jentak Napsal
PeopleSTAR (12 hodnocení)