Láska.. část 1

Krásně tak to začalo,
a tak hnusně to skončilo…
Hnusně jak pro koho,
sakra proč ještě neumím žít bez něho?

Miluji tě pořád a zdá se mi že i více,
potřebuji tě jak člověk plíce….
Neumím bez tebe žít,
já si přála s tebou na věky být…

Už dávno zazvonil zvonec,
je všeho konec…
Ale začneme od začátků,
bože kdyby věděl kolik už jsem díky němu popsala řádku..

Kolik jsem díky němu dostala jedniček,
kolik vyhrálo díky němu mých básniček…
Začalo to na slavém facebooku,
ach kdyby věděl jak moc si přeji život strávit po jeho boku…

Do vztahu s Matějem se hodily,
mé myšlenky si komenty neodpustili…
On na komenty odpovídal,
a pak si mě i přidal…

Dlouho jsem přemýšlela zda to potvrdit,
nevím proč přemýšlela jsem jestli to nezrušit..
Já jsem ho neznala,
a facebook jsem zakázaný měla…

Kdyby se to někdo, že ho používám dozvěděl,
otec by asi pěkně vyletěl…
Ale i přesto jsem to potvrdila,
co jsem si to způsobila…

Ne nebudu litovat, že se to stalo,
ale že to skončilo…
Do teď na jednu tvoji odpověď vzpomínám,
Si z Rožnova? Ne ale na kole do něho jezdívám..

To mě rozesmálo,
ach kolik nocí díky tobě bylo proplakáno…
Po několikátí dnech jsme si domluvili setkání,
byla jsem plná váhání…

Já jsem se bála,
dokonce jsem doma lhala…
Kdyby se dozvěděli, že jdu s někým neznámým,
nebylo by to setkání schváleným…

Do teď si vzpomínám jak si na nádraží u 17 čekal,
a jak si mi volal protože jsem nestíhala kde jsem ses zeptal…
V tom telefonátu bylo první škádlení :)
aby si šel k jinému číslu přemlouvání..

K 17 se mi nechtělo,
myslela jsem si, že bude daleko…
Ale ona nebyla,
díky bohu že jsem „hádku“ nevyhrála :)

Jak po prvé jsem tě viděla si vzpomínám,
bože, kdyby věděl že pořád truchlívám..
Ten tvůj řetěz kolem tvého pozadí,
vždy usměv na tvář mi naladí…

A pak přijdou slzy,
vždy velmi brzy…
Všude na tebe nějaká vzpomínka,
na toho mého Martínka…