Marnost..

Chvilkové poblouznění,ta dychtivost co všechno živé změní.V té hrozné touze,hrubosti i něhy,ve které žádný význam není.
Pozdní rána,která odchází,se smíchem trochu zblázněným,já nechytím tě do těch pavučin,i když jsi třeba blízko mě,mávnu rukou,neucítím tě.
Odcházíš a sebou bereš skutečnost,žes tu byl a na půlce cesty domů jsi to tajemství jen tak kamsi odhodil.
Do ticha umlčíš svůj dech,za pár minut zapomínáš kdo hladíval tě po zádech.
Byla jsem tebou posedlá,jen vítr mi teď cuchá vlasy a z obličeje vytrácí se láska,ten zbytek temné krásy.
Co prohloubí tu propast nářku,až půjdem zase každý jinam.Kdo vysloví tu bolestivou větu,že nechtěli jsme,byl to omyl,že v tom přece žádný význam není.
Já jsem tu.. a ty jsi tady nikdy nebyl.