Miláčkovi :*

Když píši tento text,
chtěla bych tě mít po svém boku,
být s tebou na každém kroku,
na mou čest.

Je to jen pár hodin co nejsem v objetí tvém,
a už hrozí mi krach,
také začínám mít strach,
že naše zážitky,provokace jsou mojí fantazie pouhým výplodem.

Stále slyším tvůj smích,
a jediné co teď mohu dělat,je pozorovat jak za okny padá sníh,
ve kterém si mě dnes vyválel několikrát,
si šikula můžeš si gratulovat.

Udělal si ze mě yetiho,
se sněhulákem kříženýho,
je pravda že sem byla trochu zmrzlá,
ale byla jsem s tebou takže jsem byla víc než šťastná.

Co mi ale rve srdce,
jsou ty tvoje provokace,
třeba když sedíme na schodech a nic neděláme,
a ty se na mě koukneš, Pani my se známe??

Tohle mi vážně dech bere,
protože to není moc veselé,
vůbec nikdy nevím co na to říct,
protože na tebe nezabírá nic.

Ale za nic bych nevyměnila naše chvíle,
jen díky tobě cítím se skvěle,
jen díky tobě se těším na to co přijde,
snad ten Silvestr vyjde.

Musí to vyjít, chci totiž s tebou být,
objímat tě, líbat tě a nic jiného neřešit,
jen si užívat ten pocit bezpečí,
a jistotu toho že když jsem s tebou nic mě nezničí.

Protože díky tobě si silná přijdu,
jdeš vůbec v pondělí na první hodinu,
jestli né, tak dej vědět,
mohly bysme spolu potichu ve třídě sedět :*

Jsem totiž ráda za každou chvilku strávenou s tebou,
a je mi jedno jestli prší, sněží a nebo mě ruce zebou,
když jsem s tebou nevnímám nic jen tebe a tvůj hlas,
škoda že našim chvílím velí čas....

I nyní budu muset jít,
do postele o nás snít,
abych až se vzbudím mohla s tebou být,
obejmout tě a políbit :*

Miluji tě :****