Možná přijde štěstí

Už je to přeci jen pár dní, co si píšeme,
známe se dlouho a o všem spolu mluvíme,
nepíšeme si sice tak často, jednou do tří dnů,
ale vždy když mi napíšeš, mám suprovou náladu.

Potkala jsem tě náhodou na dovolený,
zalíbil ses mi a teď to není jiný,
bylo to v kempu v hospodě,
přiznám se, že jsem koukala po tobě.

Pak jsme museli už jet,
nešlo na tebe zapomenout, jen tak hned,
nevěděla jsem jestli tě hledat na internetu,
nemohla jsem ti ani poslat dopis, neměla jsem adresu.

Když jsem na tebe nedávno myslela,
tak sis mě sám přidal,
radostí jsem jásala,
jak si mě sakra poznal.

Ale pak mi došlo že znáš mého taťku a vlastně i dědu,
před tím mi to nedošlo vůbec, lhát nebudu,
vzpomněla jsem si na ten rozhovor co jste v tý hospodě vedli,
sedět tam a poslouchat,... bylo to divný.

Ale teď už mi to tak nepřijde,
jsem ráda za to jak to teď mezi námi je,
nechtěla bych to teď nějak zkazit,
musíme spolu zajít ven a nudu zabít.

Jsem sice jen kámoši, ale brala bych i něco víc,
mám tě ráda, snad nestojí nám v cestě nic...