Mám nad hlavou mrak chce mě zabít ale nedá to znát. Jsou v něm všechny vzpomínky které jsem zažila i ty černé myšlenky že bych se zabila. Všechno se mi stále vrací má budoucnost je v těch mracích. Každý myslí jak jsem věčně v pohodě jenže já už nechci nechat svůj život jen náhodě. Nevím proč se uvnitř cítím pořád takhle debilně je to dávno co křičela jsem:Né prosím nebíj mě. V hlavě se to ale pořád honí nikdo ani netuší že to stále bolí. Jsem strašně zvědavá kdy budu mít štěstí chci aby mi ona řekla že kvůli mě nespí.. Nemůžu být pořád přece takhle naivní proč jsou všichni kolem mě takhle protivní?! Můj život už dávno ztratil grády je to tím že už mě ve třídě asi nemaj rády? Co by se stalo kdybych tu nebyla? kolika lidem bych chyběla kdybych už nežila? Tiše se ztratím do vlastního světa stačí mi k tomu jen jediná věta. Dlouho jsem neslyšela ty 2 krásná slova nebaví mě začínat pořád od znova. Miluji tě nikdy tě nebudu mít Miluji tě nikdy mě nebudeš chtít. Je to hrozně těžký brát tě jako kamarádku k tomu co k tobě cítím mi postačí pár řádků. Měla bych ze sebe přestat dělat blbečka protože pak toho hodně zameškám. To je konec mojí trapné básně Popsala jsem to ale všechno krásně.