Mrazivé snění

Tu zvedla hlavu, v mrazivém snění,
a prožívala tajůplné omámení.
Její kůže, zlehka dávala to znát,
a doufala,že to vymizí,jako když začne tát.

Pocity střídavé štěstí a smutku,
a v očích slova největšího vděku.
V mysli utknutá jeho slova,
a naděje že přijde zas a znova.

Pohledem pouhým spatřit jej chtěla,
při snaze, že by jej měla.
Přemýšlením,že to nebyl pouhý klam,
a šla by za ním kamkoli, třeba i tam.

On přiváděl ji k šílenství, v kterém se topila,
a zblázněním samé chyby tropila.
Ovládal ji duši, rozum i srdce,
a netušila, že jde tou cestou prudce.

Měl tak hluboký pohled,
a ona s těží měla nad sebou dohled.
Jeho tělo ji tak strašně vábilo,
při vzpomínce srdce pálilo.

Netušila, že může tolik milovat a někoho ctít,
a že nebude moci bez něj žít.
A tak šla cestou tmavou, za světlem naděje,
a přec doufala, že se to povede.