Můžu jít tak jedině do háje

Čím otevřít tu bránu do ráje,
když mi chybí správný klíč.
To mohu klidně jíti do háje,
štěstí, láska - najednou je pryč.

Stále ve vzpomínkách lovím,
kdy štěstím jsem byl bez sebe,
snad jednou, všechno tobě povím,
jak přesmutný je život bez tebe.

Je divné, že když lásku máš,
nepřipouštíš si, že odejít může,
spíš na vavřínech a ji nehlídáš,
když se to stane, můžeš vyletět z kůže.

Vzpomínám a děkuji ti za moc,
přál bych si, by ses vrátila,
vždycky kouzelná, byla s tebou noc,
teď někde v davu, ses mi ztratila.

Kde najdu znovu takovou lásku,
zbylo mi pouze foto tvoje,
každý den vyhlazuji novou vrásku,
pryč jsou časy, kdy jsi byla moje.

Moc se mi po tobě stýská,
jen ty o tom nechceš slyšet,
snad v dáli - se na lepší časy blýská,
jen na tebe musím, neustále myslet.