Nejvíc

Když hladíš mne, pocit mám, že snad shořím,
když líbáš mne, já do polštáře se jakoby bořím,
padám, ale ne dolu ale nahoru,
pocity stejné stále dokola, už tisíce hodin, znovu a znovu ...
Když dýcháš mi na krk, chvěji se,
cítím tvou vůni, tak nádhernou, tak moc těším se,
jak nadechnu se silněji,
a ty obejmeš mne pevněji a pevněji,
protože, když jsem ve tvém objetí,
je to jako když nekonečné množství motýlů na louce se v jeden okamžik rozletí,
skoro nadpozemská síla,
a já připadám si jako víla
Ta nejšťastnější víla, co svůj sen si splnila,
po těch nekonečně dlouhých dnech prázdnoty, samoty a temnoty...