Nekonečná láska

Chci slyšet tvůj hlas
a zastavit čas,
stejně jako kdysi
-jenže ty tu nejsi....
...kde jsi?

Pouhá vzpomínka na tebe,
raní mi srdce,
proč musíme býti od sebe,
když to ani jeden z nás nechceme.

Odešel jsi ode mne,
nejde zapomenout.
Ty chvíle s tebou dojemné,
leží v mém nitru zamčené
-ani na ně nechci zapomenout.

Snad v dálce budeš mít nový život,
je tam dávno i tvá máma.
A já zůstala sama
-a kolem mne - jen ostnatý plot.

Opustil jsi mne,
já to nečekala.
Miloval jsi mne,
dosud nechápala.

Život není spravedlivý,
ztrácí význam.
Chtěli jsme být spolu,život je zlý,
a já teď sedím sama u našeho stolu
a z okna se dívám.

Vidím tě před sebou,
je slunečné ráno.Vnímám.
Minulost vzdálenou,
jako kdyby nedávno.

Chci tě mít u sebe,
cítit tvou vůni.
Ale mohu se dívat jen do nebe,
hledám v něm tebe a žalem stůni.

Odešel jsi příliš brzy,
bez tebe žít nezvládám.
Strašně mě to lásko mrzí,
ale už to nezvládám.Odpusť.

Neznámé pilulky svírají mé ruce,
-úleva strach temno a klid.
Pomalu odchází tlukot srdce.

Cítím se tak lehká,těším se na tebe,
pomalu s tvou fotkou usínám - navždy.
O nic se nestarám,
pouze tvou tvář v hlavě mám,
A svět kolem sebe už nevnímám.

-Zrazu se ocitám
v jiném světě.
Kolem sebe se podívám a doufám.
Zrak se zarazí na konci cesty,
a úsměv se rozzáří - stojíš tam ty.
Slzička štěstí,po tváři stéká,
Tvoje dlaň jí lehce zachytí.
-úleva velká.
-Konečně jsem u tebe,
teprve teď šťastná.
Zde je pouze naše nebe,
a láska krásná,nespoutaná.
Konečně budeme spolu
-Navždy.
-a ani smrt nás už nerozdělí.