Nekonečné čekání

Na nitku navlékám korálky,
každý pro mě něco znamená.
Tys odešel mi do války
a nám zbyla srdce zlomená.

Celý dlouhý, nekonečný rok,
nepřišla od tebe žádná zpráva,
o zoufalství napsala jsem tolik slok,
jen slaboch se často vzdává.

A já na tě věrně čekala,
věřila jsem, že se vrátíš,
v noci potají s hvězdami plakala,
byla jsem šťastna, že ve snu mě hladíš.

Dlouhé, předlouhé to bylo čekání,
sníh se střídal s voňavými květy,
věřila jsem, že anděl strážný tě ochrání
a v uších mi zněly, tvé poslední věty.

Navlékám poslední korálek
a jedno veliké přání mám,
ať nikdo už nemusí do válek
a nikdo - nezůstane sám!

Ty ses mi vrátil, drahý můj,
každý ale neměl to štěstí,
stačil jediný pohled tvůj
a naše srdce, jsou zas bez bolestí.