Nenacházím slov

Je to jako sen,
je to jako když je tma a přesto je den,
je to jako noční můra,
mrtvé jako stromu odlomená kůra.

Je to jako když ti tečou slzy,
a přesto se směješ,
jenže pád přijde brzy,
na prsou si hada hřeješ.

Tvá přaní, pocity jsou ty tam,
nemysli si tenhle pocit dobře znám,
není nikdo kdo by ho nezažil,
jen blázen by se tohohle pocitu nabažil.

I když na srdci máš na tisíce slov,
a z okna pozoruješ nov,
tak za letu nočních sov,
si uvědomíš tu bolest tvrdou jako kov.

A i přes všechnu snahu zakrýt žal,
už to není ten samý smích jaký každý dobře znal,
vidím tě postávat opodál,
a při hře na piáno dupat na pedál.

Toto je vztek můj příteli,
všichni už ho zažili,
a jediný kdo ti zbyl,
je nedostatek nutných sil.

Chtěla bych ti podat ruku svou,
proběhnout s tebou tou tmou,
tak už mi tu ruku podej,
mé pomoci se klidně oddej.

Nenosím v mém srdci zradu,
poskytnu ti ráda radu,
stačí mi jen věřit,
a starosti tvé mi jednoduše svěřit.

Budu jako tvůj deník,
neboj se já nemám ceník,
mé rady jsou zcela zdarma,
a proč??? protože mám tě strašně ráda.

Chci ti splnit každý sen,
každé tvoje přání,
v jakýkoliv den,
a bez přestání.

Tak otevři už oči své,
dám ti všechno co je mé,
jenom chci vidět úsměv tvůj,
prosím zůstaň navždy svůj.

Jsi tak skvělí, dokonalý,
co by za tebe jen holky daly,
tak utři už ty slzy na tváři své,
slibuji že se mnou přestanou být časy zlé.