Nešťastný lásky cit

Jsi krásná čarodějka, která nad mým životem má moc.
A já jej nadevše rád do Tvých rukou svěřím.
Podala jsi mi lektvar lásky - to není žádná nemoc,
a pokud je, kéž se z ní nikdy nevyléčím!

Tebe prosím o pomoc,
otevři mi svoje srdce.
Myslím na Tebe každou noc,
vždy usínám sám – cítím se trpce!

Když nosím Tě v srdci, svět hned krásný je
a já po něm půjdu křížem krážem rád.
S Tebou to dobré, co ve mně je, se projevuje
a já nemusím s Tebou ničeho se bát.

Dřív jsem byl plný čísté lásky k Tobě,
teď kalí jí žárlivost. Žárlím, když nevěřím sám sobě,
že mohla bys mě milovat a celá se mi odevzdat.
Jsem pro Tebe dosti dobrý? Mohla by jsi při mně stát?

Neumím si představit, že bych Tě snad mohl ztratit,
strach teď na mě doléhá a bolest mě zalévá.
Ten kdo Tě dřív miloval mohl by mé city zhasit,
Smrt by na mě čekala a život můj přijala.

Nebál jsem se budoucnosti
až do dnešních světa dnů.
Teď však ale bojím se jí,
že bude bez našich snů.

Teď ve mně jiskřička spí,
Tvůj polibek jí probudí
a v mocný plamen rozdmýchá,
co věčný jest a nedýchá.

Oheň rožehne v hluboké tmě naší lásky pochodeň,
ta nám bude každý den životů našich svítit.
Jen s Tebou mohu být navždy dozajista spokojen.
I Tvé srdce tohle ví, neumí se mýlit.

Jsi ode mě jen pár kroků, to vzdálenost je veliká.
Má láska stále stupňuje se. Průměru se vymyká.
Cítím bezmocný se tady. Vedle Tebe jiný muž jest.
U srdce mě hrozně bolí - zatínám bolestí pěst.

Chtěl bych chránit spánek Tvůj,
a přemýšlet, o čem sníš.
Tvé štěstí je nad život můj.
Tohle všechno víš.

Peklu za Tvé pohlazení,
bych snad svoji duši dal.
Sám Ďábel by mi záviděl,
že jsem se Tě dotýkal.

Musím končit, mám totiž pocit,
že ze slov lásku nikdo nepozná
Láska má však bezmezná,
jak lépe doložit k Tobě cit?!