Po uši zamilovaná.

Nemůžu přemýšlet, snad jen myslet na tebe,
nic proti tomu nezmůžu, jen nadávat na sebe,
jak všechno mohlo zkončit,
kdybych neudělala tolik chyb,
hlavou se mi pořád točí
jak mi tvoje přítomnost svědčí,
sice se tvářím jak pitomec,
ale najednou je ve mně myšlenek ranec,
proč musím myslet pořád na tebe?
a nevyženu tě ze sebe,
nejde to,
zůstáváš,
držíš se,
když se snažím vyhnat tě,
naopak vrátíš se ke mě,
v mé mysli pořád bloumáš,
ani se neomlouváš,
že jen na mysli tě mám,
a tak se trýznit mám,
že tě mít nemůžu,
snad jiná má větší přednosti,
nebo jsi to vzdal kvůli mé ignorantnosti,
snad chyba má to byla,
ale vytrvalost by ti nechyběla.
jedno by mě zajímalo,
jestli se mezi námi někdy něco dělo.

jestli jsem v tobě,
někdy probudila city ke mě,
otázkou z ní jak je to teď,
dozvím se někdy odpověď?