Pod oknem stojím

Ve tmě pod tvým oknem stojím
a nahoru hledím smutně,
že okno neotevřeš, toho se bojím
a já s tebou mluvit potřebuji nutně.

Prosím otevři okno a pozvi mne dál,
bych mohl se ospravedlnit tobě.
Já tenkrát na tebe čekal a vítr vál,
tolik svodů okolo a já nevěřil sám sobě.

Nevím ani, jak dlouho jsem musel čekat,
tys nepřicházela a na mne padal smutek,
svých představ jsem se skoro lekal,
aspoň teď, rád bych udělal dobrý skutek.

Vždyť já mám tě rád a s tebou chci žít,
že chybu jsem udělal, toho teď lituji,
nechci už o naší lásce jenom snít,
konečně poznal jsem, že jen tebe miluji.

Odpusť mi a pozvi mne nahoru k sobě,
vždyť já tady umírám touhou,
slibuji, že budu vždy věrný tobě,
nebudeš už nikdy pro mne epizodou pouhou.

Že to myslím vážně, musíš mi věřit,
o vše dobré i zlé, chci se dělit s tebou.
Moc rád bych chtěl se tobě se vším svěřit
a celý zbytek života, prožít jenom s tebou.