Pohádka

Pomalu usínám,
očka svá zavírám.
Dnešní noc nebudu bdít,
ale o sladkém životě snít.
O pohádce své,
o princezně tvé.
Jsi princ na bílém koni,
co sladkou vůní voní.
Procházíme se zahradou,
růže našim dotykem rozkvetou.
Najednou vidíme nádherný jas,
ten pro nás zastavil čas.
Vedle sebe svou princeznu máš,
jen ty sám ji dobře znáš.
Tak proč o pohádce snít,
je lepší ji přece žít.
Takovou pohádku já znám,
proto že ji mám.
Prožívám pohádku svou,
proto nemusím chodit tmou.
Mám svého milovaného prince,
ten sbírá staré mince.
Taky sní o pohádce své,
o stejné jako mé.
Jsem šťastná že ho mám,
nikomu v životě ho nedám.
Každá pohádka skončí,
ale zůstává v mých očích.
Buď stále můj kočí,
ať hlava se mi láskou točí.
Buď princem mým,
co se nerozplyne v dým.
Princezna princovi své srdce dá,
víc už se na nic neptá.