Stín jestřába nade mnou se mihne,
zlaté sluníčko protírá si očka,
je obdivuhodné, co za celý den stihne,
ale člověk rád na lásku si počká.
Dívám se na blankytně modré nebe,
jestřáb už je příliš vysoko,
teď chtěla bych míti tady tebe,
ale nikde není živáčka - daleko široko.
Zdá se, že příroda ani nedýchá,
jen vánek tichounce ševelí,
snad plamínek lásky rozdmýchá,
že láska nepřijde, těžko člověk oželí.
Uprostřed rozkvetlé louky stojím,
paprsky mně hladí sluníčko,
věřím, že s tebou život spojím,
na dlaň z nebe spadlo mi peříčko.
Snad je to nějaké poselství,
štěstí bylo mi sesláno shůry,
zatím mezi námi bylo jen přátelstí,
dočkám se, že lásky budem mít fůry?
PeopleSTAR (7 hodnocení)