Poslové jara

Sotva sluníčko rozehřeje poslední zbytky sněhu,
začnou na svět zvědavě vykukovat sněženky.
Aniž tuší, přinášejí nám první jarní něhu
i když snad mám raději modré pomněnky.

Asi proto, že právě modrou barvu mají
a připomínají mně ty krásné modré oči tvoje.
Díváš se na mne a ony výmluvně se ptají,
zda zůstalo stále věrné, to srdce moje.

S jarem většinou i láska přichází,
křik racků nad řekou se zase ozve,
ti zprávu dávají nám, že už zima odchází
a sluníčko nás na procházku zve.

Na trůn po zimě nastoupilo jaro zase,
ať tedy předvede, jak mu vláda sluší.
Na krásném zeleném palouku ovečka se pase
a milencům láskou srdce se rozbuší.

Všechno kolem se probudilo ze zimního spánku,
záblesk slunečních paprsků, pohladí tě po tváři.
V tichu lesa u studánky, napiješ se ze džbánku,
díváš se na mne a tvé modré oči jen štěstím září.

Daroval jsi mi z lásky sněženek kytičku,
stále sněženky už připomínat tebe budou.
Že pak jsi nedodržel svůj slib trošičku.
přesto na jaro jen krásné vzpomínky zbudou.

Snad s tím novým jarem i nová láska přijde.
Co jisté je, že zase sněženky vykvetou v trávě
a zlaté slunce každé ráno na východě vyjde.
Jen pro mne začne nová kapitola právě.