Příliš pozdní city

Ona chtěla jeho a on chtěl jí,
problém byl v tom, že to vůbec nevěděli,
jeden na druhého to zkoušel,
osud je však pokoušel.

Mohli spolu být,
stačilo jen konat a přestat jenom chtít,
každý se snažil dostat toho druhého,
oba dávali své city do toho.

Psali si každičký den,
oba pro sebe byli jako sen,
jeden druhému úsměv na tvář dával,
díky tomu druhému, ten první z postele šťastně vstával.

Jeden druhému pomáhal,
a nic si za to nežádal,
byla to vážně láska,
né jako některé vztahy, které ovládá sázka.

Osud je ale nespravedlivý,
no samozřejmě že se dohromady nedali,
ani kamarádi jejich lásce nepřáli,
kluk všem řekl o jeho citech k ní, oni jí to však neřekli,i když to dobře věděli.

Oba se snažili, škoda jen že zbytečné to bylo,
škoda že jim v tom tolik věcí stálo,škoda že srdce pak jen snilo,
tak dlouho do toho dávali vše,
a ono to nakonec dopadlo zle.

Když dlouho se nic nedělo,
a ani jednomu srdci se s city ven nechtělo,
on to prostě vzdal,
bylo neskutečné, že po takové lásce to udělal.

Začal na ní kašlat i jako na kamarádku,
přestal jí denně psát,
oddálili se za krátkou dobu, zažili si i hádku,
on jí přestal mít rád.

Proč to takhle skončilo,
proč přes všechnu snahu se to zkazilo,
bylo to už předem dané,
proč to nemohlo být trošku jiné.

Je mi líto těch dvou,
mrzí mě, že nemohli jít cestou společnou,
za ruce se držet a obklopeni štěstím,
teď je oba už jen vzdálené od sebe vidím.

Přijde mi to jako podvod,
měl k tomuhle osud důvod,
proč je život nedal dohromady,
proč nezůstali alespoň kamarády.

Myslím, že je to pro oba těžké,
myslím si, že zapomenout nebylo lehké,
láska má dlouhé trvání,
doufám, že ještě někdy dojde u jejich citů k setkání.

Doufám, že se jejich životy někdy spojí,
přeji si to moc, snad se mi to splní,
chtěla bych je vidět spolu, byli by úžasný pár,
tak teď je na čase,životě a osudu aby je dohromady konečně dal.