Byla jsem sama, s duší bolavou,
 můj otec uvadl se zahradou voňavou.
 Prosila jsem svatého Jana Křtitele,
 aby mi na Zemi seslal přítele.
 
Matičku Zemi slzy mé kropily,
 osudy z proseb mých své cesty spojily.
 Teď s úctou, která bdí - zeleň se smísila
 a jsoucnost Tvá v nitru mém, mou duši zhojila.
 
Již nejsem sama, mám tady vrbu svou
 jak slavný Lávra král:jen s přítomností Tvou.
 Mé rány zalepíš,
 pláč proměníš mi v smích.
 
Za to Ti patří dík,
 Tys naučil mne znovu žít.
 Příroda ševelí, šťastně si zpívá dál,
 můj dobrý příteli - vrátil se Květinový král.        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (22 hodnocení)