Proklatec

Začátky krásné, ještě si mě miloval,
pohádka začala, život s Tebou si mi narůžovo maloval.

Chození po venku, zavěšeni do sebe,
u šálku voňavého čaje, já zamilovala se do Tebe.

Líbali jsme se pod stromy, za ruku se vodili,
potají domů, přes páry bot se brodili.

Šeptals mi do ouška, sladká slovíčka,
dneš už mi to přijde jen, jak ohraná písnička.

Tvoje doteky rozpalovaly moje tělo,
žít s Tebou navěky, to se mi chtělo.

Jak Romeo jsi mě sváděl jako svou Julii,
vždy nad ránem jsme se k sobě tulili.

Bojoval jsi o mě jako Cyrano o svou Roxannu,
já však dnes místo polibku, políček dostanu.

Opona se zatahuje, pohádka skončila,
s Tvým šibalským úsměvem já se loučila.

Dnes už jsem podle Tebe jen zákeřná mrcha,
to fakt mě zpražilo, jak ledová sprcha.

Ráda bych nebyla zaseklá deska,
já přeju si, aby už bylo líp, než dneska.

Žiju již jen pro svoje zlatíčka,
a tajně sním a prosím o trochu štěstíčka.