Prstýnek

Na dně krabičky malý prstýnek leží,
snad nechce rozjitřovat staré rány.
A život bez výčitek dál si klidně běží,
ten smutek i trápení nám do vínku byly dány.

Prstýnek, který z lásky jsi mi daroval,
byl pro mne snad nejkrásnější dárek.
Tenkrát tu nejsvětlejší budoucnost sliboval,
dnes jakoby z hloubi duše ozýval se nářek.

Opravdu se mi to snad jenom zdá,
člověk by neměl být smutný a trápit se.
Jak často pak za život se ptá,
zda nešlo by do pohádky vrátit se.

Jenže pohádka také stále netrvá.
I v životě jednou to krásné končí.
Jestli člověk věřil, že láska věky přetrvá,
o to hůř se s ní potom loučí.

Tiše vzpomínám a prstýnek něžně hladím.
Tolik lásky a štěstí kolem nás prošlo,
já jenom netušila, že na tu lásku všechno vsadím.
Bohužel odešla pryč - a mně pozdě to došlo.

Jen ty vzpomínky, nikdo vzít mi nemůže,
s nimi se mohu zase vrátit zpátky.
Člověk proti osudu vůbec nic nezmůže,
ať ani už nečeká, že láska přijde zpátky.