První polibek

Májový večer, květy třešní svůdně voní,
v romantické zahradě u řeky pod pustou skálou
čekám na ni, na moji vysněnou sladce roztomilou.
Nocí nedočkavou zasnil jsem se o nás, o ní.

Přichází, osamění stává se trpkou minulostí,
nádherná žena, jež dobyla mé srdce svým úsměvem.
Jen s ní toužím projít naší bezstarostnou budoucností,
bez ostychu usedáme do trávy s nadějí, s vínem.

Měsíc nad řekou do očí nám svítí,
ona pije Irsai, je nádherná.
Do vlasů vložím ji modré kvítí,
do očí nevidí mi, láskou je zmatená.

Zmatená svými city, stydlivě po mně touží,
nevidí, oči má zavřené, žije v našich snech.
Očekává první polibek, nekonečné napětí ji souží,
cítím tlukot jejího srdce, její žádostivý vzdech.

Nevinné doteky plné něhy,
něžně pohrává si vánek s orchidejí.
Po její líbezné tváři hladím ji bílou lilií,
přivoní k ní, rázem stane se mou navěky.

Lilií jen pro ni a její krásu zrozenou.
Celý svůj život čekal jsem jen na ní,
jen na vysněnou dívku líbeznou.
Je to skutečnost, nebo pouhé zdání?

Rukou projíždím její hravé vlnité vlásky,
jsou vlnami za bouře, oči mé ztrácejí se v temnotách.
Naše rty spojily se v nerozlučné pokušení lásky,
první polibek smyslnou věčností je v dějinách.