Ráno, když vstanu,
snídani ti přichystám.
Víš lásko, po tobě prahnu,
ale teprve všemu přivykám.
Ráno jsi jako kytička,
svěží a překrásně voníš,
mně stačí jen jedna hubička,
stydíš se a hlavu kloníš.
Vždyť nemáš, za co se stydět,
že miluješ, nic krásnějšího není,
tebe chci jenom šťastnou vidět,
snad jen osud, nám něco změní.
Ale musíme brát, co nám dává,
využít každičké chviličky,
že štěstí odejde, to se stává,
jen hvězdy svítí jako lampičky.
A s osudem nic neuděláš,
ať se snažíš sebevíc,
ani k lepšímu svět nepředěláš,
jen hledět můžeš na měsíc.
To je ten náš věrný kamarád,
celý život nás provází,
často do mého okna kouká rád,
je spokojen a nic mu neschází.
PeopleSTAR (6 hodnocení)