Už dávno znám tvoji krásnou tvář,
znám ji velmi dobře ze svých snů.
Znám i tvou zlatých vlasů zář,
ráno se probouzím do všedních dnů.
Opravdu jsi tak krásná, jak se mi zdáš?
Ale je i to tvé srdce z ryzího zlata?
Ve snu je vše krásnější, než-li ve skutečnosti máš,
dnes už dobře to vím a pravda je to svatá.
Snad nejraději bych stále jenom snil,
ani na chviličku bych nechtěl se probudit.
V mých vzpomínkách, déšť dávno tvůj obraz smyl,
bys ze snu vyšla, jak jenom mám tě povzbudit?
Až slunce se probudí, přijď za mnou potichoučku
a zůstaň se mnou aspoň jeden - jediný den.
Já tebe vezmu do náruče polehoučku
a sama rozhodni - zda lepší je skutečnost nebo sen.
Možná, že vrátíš se do snu zase zpátky,
tam jednodušší všechno zdá se nám,
vždyť už tě znám nějaké ty pátky
a dobře vím, že šťastna budeš jenom tam.
Jsi prostě schopna jenom ve snu žíti,
kde nejsou žádné trampoty a starosti,
nechceš snad víc - jen stále se mnou býti,
proto nakonec i já vyhovím tvé žádosti.
Zůstaň tedy jen v mém snu, krásko má,
jak rád budu zase večer usínat,
těšit se, co budou šeptat ústa tvá
a ráno, když procitnu, na tebe jen už vzpomínat.
PeopleSTAR (35 hodnocení)