Jednoho rána, kdy probouzel se den,
potkal jsem tě nečekaně u řeky.
Krásná jako víla, snad to nebyl sen,
toužil jsem míti tebe navěky.
Že mi zmizíš, strašně jsem se bál,
jako obláček, tak křehká jsi byla.
Na chvíli cítil jsem se jako král,
vyšlo slunce, jen mlha nad řekou zbyla.
Byl konec léta, snad slyšela jsi moje volání,
ve mně pomalu jsi lásku probouzela,
bylo to pro mne nekonečné čekání,
když jsi mi rty k polibku nabízela.
Pak přišly čarovné noci plné nadějí,
bláznivé jsme se zamilovali.
I když jsme věděli, že zázraky se nedějí,
tmavé noci spolu jsme promilovali.
Dnes stále stejně tebe miluji
a přesto uběhlo dlouhých deset let.
Jako tenkrát i teď ti slibuji,
že láska pro nás bude pořád sladká jako med.
PeopleSTAR (30 hodnocení)