Tak jako sníh zasypává cestičky,
tak jako Slunce svítí přes den,
tak jako zpěvák zpívá písničky,
mě zdá se pořád jeden sen.
Sen o lásce a přátelství,
sen o kráse a zradě,
ten sen nic mi snad nevěští,
a nerovná se pravdě.
Pravda, ach jak slepý cit
a had na prsou lháře,
tak jako člověk musí pořád pít,
jako když oheň vábí žháře.
V tom snu já vídám němou tvář,
nezná mě a neslyší,
já přeci nelžu, nejsem lhář
a pouze slova nepíši!
K té tváři lásku necítím,
není to však sen,
je to jen stín,
který ráda mám
a pouhý stromu kmen.
Nevidím a neslyším nic,
co bych měla skrývat,
na tu tvář tak krásnou jen,
se musím pořád dívat!
Já už v nic teď nedoufám,
však nepřeji si více,
nic říci si já netroufám,
ale vidět chci ty líce!
Ty, které smějí se,
v tom stínu plné tmy,
já nechci již nic jiného,
než vidět tyhle sny.
Ulehnu a zavřu oči,
chvíli myslím a spím...
Teď sen se mi už krásně zdá
a já Tě v něm zas zřím!
PeopleSTAR (4 hodnocení)