Já píšu Vám, že stvoly naděje rostou
ač vzdálenost mezi bytím jest,
a proto já, tou linkou písma prostou,
zkracuji cestu na pár verst.
Osedlám koně do oblak, jeho hřívo vlaj!
A kopyta nechť zdrtí prach cest
Vyrazím oděn, a zbroj je noci taj
temná a kalená, ač křehká schrána jest.
Večer po okny, jež slují domem Tvým
zarazím cval jeho hrdý a mocný
V náručí květiny, já v mysli stokrát vím,
že nástrahy nezmůžou nic v temné noci.
Poslední poklonu básně své skládám,
píšu ji pro Tebe, na práh ji dávám.
PeopleSTAR (13 hodnocení)