Já píšu Vám, že stvoly naděje rostou
ač vzdálenost mezi bytím jest,
a proto já, tou linkou písma prostou,
zkracuji cestu na pár verst.
 
Osedlám koně do oblak, jeho hřívo vlaj!
A kopyta nechť zdrtí prach cest  
Vyrazím oděn, a zbroj je noci taj
temná a kalená, ač křehká schrána jest.
 
Večer po okny, jež slují domem Tvým
zarazím cval jeho hrdý a mocný
V náručí květiny, já v mysli stokrát vím,
že nástrahy nezmůžou nic v temné noci.
 
Poslední poklonu básně své skládám,
píšu ji pro Tebe, na práh ji dávám.        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (13 hodnocení)