Spanilá

Ach spanilá, z Tvé krásy jsem zcela oněměl,
Tvůj rozkošný úsměv, rád Ti potají ukradnu,
na Tvé blankytné oči – ach má drahá - jak bych zapomněl,
sladký polibek z Tvých úžasně vykrojených rtů, s chutí popadnu.

Pro Tvé plavé vlásky, jsem ochoten vzdát se i svého království,
Tvé hbité ruce, s vášní mi vlastní – zlehka zulíbám,
skláním se před Tebou – ach má milá - začíná se plnit dávné proroctví,
že s láskou nebeskou, do konce života – ach můj miláčku – s Tebou se přivítám.

Má sladká, barevná sedmikrásko,
K Tvým útlým nožkám pokorně poklekám,
jsi má nespoutaná, živelná – ach, má lásko,
poetou nezdolným, Tvých případných odmítnutí se nelekám.

Jsi tak cituplná a nezbedná zároveň,
Tebe nikdy neopustím, věrně budu stát po Tvém ladném boku,
probouzíš ve mně tolik fantazie – jednou lavinu, za chvíli povodeň,
lichotky k Tvým roztomilým ouškům skládat budu každičký den celého roku.