To sladké jméno Beatrice Dante Alighieri

A aby zakryl svůj pravý cit, předstíral lásku k jiné šlechetné paní; když však ta krásná záštita musila po čase odejít, sklíčilo ho to víc, než se nadál

Vy, co se cestou lásky ubíráte,
pohleďte, jestli znáte
srdce, jež musí tolik vytrpět;
a jestli mi jen trochu sluchu dáte,
pak sami uhlídáte,
že jsem teď domov, cíl i zdroj všech běd.

Láska mi dřív - jen ze své šlechetnosti,
ne pro mé skrovné ctnosti -
dávala prožít tolik sladkých chvil,
že si už lidé - bývalo jich dosti -
šeptali zvědavostí:
„Čím si to všechno blaho zasloužil?“

Teď jsem však ztratil jistotu a klid,
kterou mi dával poklad lásky stále:
zchudl jsem nenadále
tak, že se málem bojím promluvit.

A tak to tedy dělám jako ten,
kdo ze studu svou bídu raděj tají:
mé rty se usmívají,
zatímco srdce souží stesk a sten.