To sladké jméno Beatrice Dante Alighieri

Jednoho dne však cestou kolem jasné řeky začala jeho ústa hovořit sama od sebe

Mé paní, vy, jež Lásce rozumíte,
chci pohovořit s vámi o své paní,
ne abych dovršil snad chvály na ni,
leč abych ulevil svým myšlenkám.
Když myslím na ctnosti, jež má, jak víte,
Láska se ve mně ozývá tak blaze,
že kdybych neztrácel pak na odvaze,
probouzel bych ji svými verši sám.
Já se však nechci vzpínat k výšinám
a potom s bázní klesnout do bědnosti:
chci hovořit o její šlechetnosti
jen ve vší skromnosti a jenom k vám,
paní a dívky věrně milující,
protože jiným o tom nelze říci.

Andělé prosí Boha na výsosti
a říkají: „Tam dole na té zemi
je vidět zázrak skutkem učiněný
tou vzácnou duší zářící až sem!“
Nebesa, kterým chybí k úplnosti
jedině ona, stále po ní ždají
a s nimi prosí každý svatý v ráji:
jedině Pán nás hájí proti všem.
Hovoří o paní jat soucitem:
„Sečkejte v klidu, moji milovaní,
ať ještě prodlí podle mého přání
u toho, kdo ji ztratí každým dnem
a jednou řekne duším zatracených:
Já viděl naději všech vyvolených!“

V nejvyšším nebi touží po mé paní,
tak veliká je síla jejích ctností.
Každá, jež chce mít díl té šlechetnosti,
nechať jde chvíli po ulici s ní,
když zmrazuje a ničí na potkání
ve špatných srdcích každé špatné hnutí:
kdo snese pohled na ni bez pohnutí,
buď zahyne, nebo se zušlechtí.
A koho ona shledá hodným cti,
aby k ní pohlédl, ten vychutnává,
co blaženosti její pozdrav dává,
a pokorně všem všechno odpustí.
Leč její největší dar od Boha je,
že kdo s ní promluví, ten dojde ráje.

Láska se ptá: „Jak může smrtelnice
mít v sobě tolik čistoty a krásy?“
Pak na ni pohlédne a přísahá si,
že v ní Bůh stvořil pro nás nový div.
Svítí jak perla, ale o nic více,
o nic míň nežli paní přináleží:
je vzorem krásy, jímž se všechno měří,
a lepší nezrodí svět jaktěživ.
Ať už své oči stočí kamkoliv
plameny lásky, které se z nich šíří,
zraňují zraky toho, kdo k nim vzhlíží,
a pronikají do srdce kdo dřív:
má tolik lásky vykresleno v tváři,
že žádný pohled nesnese tu záři.

Vím, kancóno, až teď z mých rukou vyjdeš,
navštívíš mnoho ušlechtilých paní;
a proto mysli na své vychování,
ty dcerko Lásky, proto poslechni
a vždycky skromně pros, když někam přijdeš:
„Kudy mám jít k té, k níž mě vychystali
a k jejíž slávě jsou mé všecky chvály?“
A neutrácej zbůhdarma své dny:
nemeškej nikde mezi špatnými,
a pokud můžeš, hlas se otevřeně
jen ke dvornému muži nebo ženě
a ti tě zavedou pak rovnou k ní.
U paní najdeš Lásku nepochybně:
popros ji místo mne, ať stojí při mně.