Mezi verši od pana Cina byla i řada takových, že je mohl napsat on sám; proto se mu také některé z nich připisují
Slyším, jak duše v hloubi srdce vzlyká,
až se i oči rozplakaly s ní,
a říká: „Běda, kdo měl tušení,
že moc té paní je tak převeliká.
Teprve skrze ní teď na mne zírá
tvář Lásky v celé svojí krutosti
a volá na mne málem se zlostí:
Co ještě chceš v tom těle, které zmírá?
A podává mi knihu, v které čtu
o souženích a mukách bez počtu,
jež ukazují, co je umírání.
A říká mi: Kam vzhlížíš, tam je psán
tvůj rozsudek, jenž bude vykonán
strádáním pro tu krásnou krutou paní.“
Slyším, jak duše v hloubi srdce vzlyká,
až se i oči rozplakaly s ní,
a říká: „Běda, kdo měl tušení,
že moc té paní je tak převeliká.
Teprve skrze ní teď na mne zírá
tvář Lásky v celé svojí krutosti
a volá na mne málem se zlostí:
Co ještě chceš v tom těle, které zmírá?
A podává mi knihu, v které čtu
o souženích a mukách bez počtu,
jež ukazují, co je umírání.
A říká mi: Kam vzhlížíš, tam je psán
tvůj rozsudek, jenž bude vykonán
strádáním pro tu krásnou krutou paní.“
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
Aby srdce pookřálo
Aby srdce pookřálo, játra řekla ách, aby rozum přivřel očko, aby se splách prach...
Jan Skácel OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA 85
V lešení postaveném kolem katedrály vrkali holubi na náměstí rty patřily flétnám...
Dítě štěstí
Dítě štěstí rodiny denně na půl hodiny.
Aby srdce pookřálo, játra řekla ách, aby rozum přivřel očko, aby se splách prach...
Jan Skácel OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA 85
V lešení postaveném kolem katedrály vrkali holubi na náměstí rty patřily flétnám...
Dítě štěstí
Dítě štěstí rodiny denně na půl hodiny.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva