Tobě

Sednu si,chci psát,najednou,ale není o čem,
v hlavně jen prázdno...proč,jen?
Chci vyjádřit kdo jsem a co cítím,
co jsi pro mě Ty a jak nás dva vidím.

Už jenom činy prozrazujeme příliš,
co ostatní vidí,co si myslí...i když.
Někdo nám fandí,jiní zas jsou proti nám,
někteří se diví,když ti na veřejnosti ruku dám.

Láska jsou slova,pocity,činy,
láska je "bude",né možná,ne kdyby.
Tvůj úsměv,pohled Tvůj,
-znám nazpaměť,jako by byl můj.

Podobně jako Tvůj hlas a tělo,
-když jsme spolu na starosti se zapomělo.
Z tvého chování a vášní-jsem mimo,
-je to krásné a je to zvláštní...-jak mimino.

Tvé doteky,polibky a pohlazení,
jsou jako schody do sedmého nebe-to co jinde není.
Však někdy se musím ptát,
"Miluju ho,tak proč to chci vzdát?".

Milovat je těžké,a občas bolí,
rány zlomených srdcí se léta hojí.
Možná proto mám z lásky strach,
že se všechno rozplyne,změní v pouhý prach.

Však chvíle štěstí střídají chvíle smutku,
a šťastných chvil je víc a víc,vskutku.
Říká se,že míň je častokrát víc,
a Ty jsi pro mě vším - chci tímto říct!

Tak prosím - buď opatrný,
láska je jako růže,je krásná,ale má svý trny.
Není to varování,před tím co je a není,
je to můj lásky význam - Tobě vysvětlení !